Již od 19. století je Dobogókő významné turistické a rekreační středisko a je nejvyšší horou Višegradských hor (700 m n. m.).
Zde v roce 1923 vzniklo první lyžařské středisko v Maďarsku a dodnes je oblíbeným místem pro zimní radovánky nejen lyžařů ale i sáňkařů.
Také turisti si přijdou na své, protože je zde mnoho tras jak lehkých, vhodných i pro děti, tak i náročnějších s nádhernými výhledy.
Já jsem měla v plánu vzít sebou i malého špunta, tak jsem vybrala tu nejkratší (2.8 km) s lehkou náročností.
To bude akorát, řekla jsem si, i když s malým jsme ušli i delší trasu.
( Až později jsem se dozvěděla z jiných zdrojů, že náročnost této trasy je střední…ups)
Ráno chci vyrazit co nejdříve, abychom to stihli nejlépe během dopoledne kvůli odpolednímu spaní. Koncem října se už docela brzy stmívá,
proto nedávalo smysl vyrazit až po poledni.
Vstáváme v půl deváté….lehce mě přepadá nervozita, že už je teď pozdě. Ale pak se kouknu z okna a je mi do breku. Všude hustá mlha,
která jen tak nezmizí. Ano, je podzim..mlhy v tomto ročním období nejsou úplnou raritou, ale proč zrovna dnes?
Nevadí, říkám si, nasnídáme se a jedem, přece se nenecháme odradit počasím!
Od rodičů je to něco přes hodinu jízdy autem, do té doby se to určitě zlepší…alespoň dle předpovědi v aplikaci v telefonu.
Snídaně neprobíhá jak jsem si představovala. Ládík nechce jíst … teď je mnohem důležitější si stavět z kostek. Tak alespoň půlku rohlíku… pak to vzdávám, zabalím to na cestu.
Ještě pití, teplejší oblečení a svolávám k odjezdu.
Poprvé….
podruhé..
stojím na chodbě, v ruce držím boty a bundy a děti nikde. Halooo! Odjezd! Konečně se objeví dcerka “ Vždyť už jdu..ale ještě musím na záchod“
A kde je brácha? ptám se. Ale odpověď už ani nečekám. Nacházím ho v obýváku s kostkami.
Je zajímavé, že jindy, kdy naopak potřebuji, aby si chvíli zahrál sám, tak ho ty kostky vůbec nezajímají…
Konečně se oblékáme a sedáme do auta. Je před půl desátou. Bereme sebou i dědu, je již v důchodu, tak vítá každé zpestření všedních dnů.
Po cestě to vypadá docela dobře, viditelnost je již dobrá, občas se objeví i sluníčko. Míjíme jednu jihoslovenskou vesničku za druhou a blížíme se k hranicím. Konečně vjíždíme na most Marie-Valerie, který spojuje Slovensko s Maďarskem. Je to krásný železný most,
postavený v roce 1895, aby spojil slovenské město Štúrovo a maďarský Esztergom.
Most byl mnohokrát zničen, nejdříve po první světové válce
v roce 1919. Jeho obnova začala až v roce 1922. Následně byl ale znovu zničen v roce 1944 ustupující německou armádou. Teprve po 57 letech se obyvatelé dočkali opětovné opravy a obnovení mostu. V roce 2001 byl slavnostně otevřen a od té doby slouží a dělá radost místním i turistům.
(Město Esztergom je nádherné pohraniční místo, na které se podíváme někdy jindy.)
Po necelých 18 km a trochu klikatých cestách se blížíme do cíle. Počasí se zdálo být hezké, ale jak stoupáme výš, vidím, že mlha se tady nadále drží. Parkoviště je téměř prázdné, sluníčko občas prokoukne, jako by nás chtělo povzbudit.
Jako první se jdeme podívat na vyhlídku, ale jsme trochu zklamaní z výhledu… i když i tento pohled má také své kouzlo…posuďte sami.
Z vyhlídky je start na vícero turistických tras. 3 jsou okruhy o délce 2-3 km, takže vybíráme z těch vzhledem k počasí a malému prckovi.
Trasa je dobře vyznačená a jde se nám pohodlně, jen posledních asi 500 m je trochu prudší stoupání, ale nic hrozného.
Hned na začátku nás čeká pamětní stěna neslyšících.
Dál po schodech dolů…musíme být opatrní, je vlhko a po spadaném listí to občas klouže.
Ládík je statečný a jde celou trasu po svých. Čeká nás procházka mezi obřími skálami, kde je téměř na každé pamětní deska. Celé místo
je čarovné a podzimní barvy stromů to jen nádherně doplňují.
Ke konci trasy se už ale na synkovi projevuje únava a musíme si dávat častěji přestávky. Posledních 200 metrů ho beru na záda.
Po dvou hodinách chození se blížíme do cíle. Trasa začíná a končí na stejném místě.
Byla to moc příjemná procházka, kterou jsme si všichni užili, jsem rádi, že jsme se nenechali odradit tou ranní mlhou.
Vím, že se sem chci opět někdy vrátit a zkusit i ostatní trasy.. třeba na jaře.
Od vyhlídky vede mnoho turistických tras lehkých i náročnějších, k prozkoumání a orientaci skvěle slouží mapy.cz
Teď uvedu 3 nejkratší, které můžete absolvovat i s dětmi.
Okruh Thirring
- Délka trasy: 2,8 km
- časová náročnost: 50-60 minut
- Obtížnost: střední
- Značka: žlutá /žlutý okruh/
- Převýšení : 100 m nahoru a 100 m dolů
Okruh Rezső
- Dělka: 2,8 km
- Časová náročnost : 30 minut
- Obtížnost: lehká
- Značka: modrá /modrý okruh/
- Převýšení: není
Živáňské skály
- Délka : 4 km
- Časová náročnost: 60 minut
- Obtížnost: lehká
- Značka : červená / červený okruh/
- Převýšení: 100 m dolů , 100 m nahoru
TIP: přímo u vyhlídky je i restaurace s možností přespání (je to turistická chata – nečekejte hotel) Báró Eötvös Lóránd Menedékház.
Inspiruji lidi, které láká objevování a poznávání krásných a zajímavých míst po celém Maďarsku. Mým cílem je vzbudit chuť a odhodlání objevovat tuto krásnou krajinu, která je relativně blízko a přesto daleko… Více o mně si můžete přečíst tady.